Estonsko aneb cestujeme rádi, ne?

Prvně se chci omluvit. Foťák je parchant a nechce prozatím navalit fotky, takže ty hodím později, až mu dojde, že mu vyhrožuji hozením doEmajõgi(největší řeka Estonska, protéká Tartem). 

Jenom takových pár věcí pro začátek, co mě zaujalo. Na zbytek Vám otevřu jako vždycky diskuzi.

1. Estonci. Nějak se neustále tvrdí nebo píše, že ty pobaltské státy jsou takoví kamarádi, skoro sourozenci. Troufám si za více jak týden „pozorování“ mohu říct, že to není pravda. Estonci jsou jiné než Lotyši a Litevci. Podle mě mají blíž k Finům, Švédům či Dánům. Ono, oni sami se považují za severské země, což zase severské země moc neakceptují. Estonština je zcela jiná než litevština a lotyština. Zní skoro stejně jako finština a mnohé mají i společné. Kromě toho, že patří do stejné větve jazyků. Estonci mi přišli takoví příjemní, krapet ze začátku uzavření, ale po seznámení hodně společenští. Anglicky tam mluví snad 80% populace včetně starších lidí, takže není problém se domluvit. A oni jsou i zvyklí. Obzvlášť v Tartu nebo Tallinnu. Takže pro mě osobně bych je řadil někam mezi severské a pobaltské národy. Pobaltské polohou. Řečí, kulturou a historií k těm severským. Přeci jenom většina měst založili Švédové.

2. Zákaz kouření. Přiznám se, že nikdy jsem nebyl příznivcem zákazu. Většinou jsem si říkal, ať se to nechá na majitelích. Ale po zkušenosti ze Severu bych to upravil. Ten pocit, když vyjdete do čerstvého vzduchu na zastávce vlaku či autobusu. To je k nezaplacení. A bary? Někdo namítá, že zákaz sníží počet. No po 9 hodině byl problém prakticky si sednout v jakémkoliv baru. Narvané až k prasknutí a to tam není zase tak levno. Ono se řekne, ať si každý udělá, co chce. Ale ten zákaz, co tam platí a Estonci jej dodržují, tak mi přišel jako krásný sen. Někdo zase namítne, že mám něco proti kuřákům. A já mu řeknu, že občas mě neskutečně serou. Třeba kouření na zastávce, vajgly všude, kde se člověk podívá, kouření, když jdu na ulici a dým jde přímo na mě. To mi vadí. Bary jsem nikdy neřešil. Jenom ten smrad z nich je vždycky odporný. Tam jsem to nezažil. Nezažil jsem, že by si někdo zapálil během oběda. Kuřáci tam mají své speciální místnosti, větrané, kde se zavřou, zakouří a jdou k ostatním. Jediné, které tam vidíme, tak jsou cizinci a většinou Rusáci či Poláci. A pak naši kamarádi, co nevydrží ani 20 minut, aniž by si zapálili. Navíc reklamy na cigarety jako jsou v obchodech u pokladen, tak to tam neexistuje.

3. Pivo a pití. Je drahé, tedy pro „obyčejného“ Čecha, to pije 5-6 piv za večer. To by Vás tady zruinovalo. Místní pivo začíná na 2 eurech, dvanáctka. Desítky oni neznají. Pije se dobře, chutná dobře, ale člověk nevypije 5-6 jako u nás, ale 3. Speciály pak začínají na 3 a končí někde u 6 euro. A u některých se dá nahulákat už z jednoho. Takové černé, kouřové, estonské pivo má obsah alkoholu jako klasické víno. Takže pokud se někdo hrne do Estonska na pivní maraton, tak se mu vyhněte nebo si připravte tučnou zálohu. Klasické tvrdé alkoholové nápoje jsou reprezentovány Vodkou a pak místními. A doporučuji pít obezřetně. Jelikož chutná to skvěle, pije se to skvěle, ale nájezd je pak peklo. Má to oproti našim slivovicím atd. tak dvojnásobný nájezd. Člověk se necítí opilý a pak dostane ránu a druhou chytne od zledovatělého chodníku. Ale říkám, skvěle se tam většina místních likérů a tvrdého alkoholu pije. Chuťově to má třeba k Magistrovi či Fernetu. Ale je to krapet sladší a nejdou pod 40%, pokud si nedáte čokoládovou obdobu. Ale i ta má přes 30%.

4. Psi. Je to divné, ale prakticky tam nejsou. Možná kvůli zimě, možná kvůli ceně za psa. To netuším. Za 7 dní jsme zatím potkali 4 psy. A pokaždé jsme měli „štěstí“ na to, že zrovna vykonával potřebu. Z ČR jsem zvyklý, že 70% majitelů psů jde následně dál a klidně to nechá uprostřed chodníku. Tady to pokaždé zvedli a šli vyhodit. Nenarazili jsme ani jednou na hovno v parku. To v ČR je spíše náhoda najít park bez hovna. A to se mi líbilo. U nás mi přijde, že psa může mít každý mamlas, za znečišťování veřejného prostranství jsou směšné pokuty a útulky praskají ve švech. Chce to tvrdší postihy pro ty páníčky, co neuklízí po svých miláčcích. Ono když jdete v ČR po chodníku a roztaje sníh a máte hovno uprostřed, tak to není nic skvělého. A počet psů mi u nás přijde šílený. Skoro každý 5. člověk v ČR včetně kojenců má psa. Za posledních 10 let se zvýšil počet skoro o 150%.

5. Platby a ceny. Pokud máte na kartě platby v zahraničí zdarma, nevybírejte si peníze. Kartou lze platit naprosto všude. Od plaveckého bazénu, menzy až po trafiku. Platit můžete v barech, restauracích a nikomu to nepřijde divné. Jako ze začátku mi bylo divné platit na baru pivo kartou, ale pak si člověk zvykne. Ale bacha, na dotykovky moc nejedou. Prý kvůli zneužití. Takže platit kartou můžete i na veřejných záchodcích:-D A co ceny? No přišlo mi, že jsou skoro stejné. Šok pro mě byl asi jenom u většiny pečiva, které není na kusy, ale na kg jako ovoce a kusové ovoce, co je u nás, tam prakticky neexistuje. I ananas byl na kila. Mléko vycházelo na 70 centů a zvláštností je, že jsme nenašli 1,5%. Měli 2,5% nebo 3,5%. Když jsme se ptali, proč nemají 1,5%, tak se ptali, proč ho máme my. Prostě základní potraviny jsou plus mínus stejné. Některé věci levnější, jiné dražší. Alkohol je samozřejmě dražší, ale české pivo vycházelo na nějakých 80 centů (Krušovice).

Samozřejmě že toto jsou jenom takové „základní“ body, co mě ze začátku napadli. Bez fotek je to takové divné, proto si další nechám na následující článek, kde se více rozepíšu. A co Vy? Líbilo se Vám tam? Jeli byste tam? Chtěli zákaz kouření nebo Vám to přijde směšné? Diskuze otevřena. Fotoblog snad pozítříJ

P.S: Jestli tam pojedete autobusem, zabijte se předem. Nesmíte pít alkohol a jedete 22 hodin v kuse s přestupem v Rize a další 4 hodiny. Proto doporučuji třeba ve Varšavě přespat a pak jet dalším busem. Sice moderní, rychlé, pohodlné, ale hrábne Vám. Já už příště letím i když je cena trojnásobná.