Cikánská férovka v Ostravě aneb opakování!

Takže člověk se opět „dozví“ zajímavé věci z médií. Občas si říkám, že nebýt blogů, alternativních zdrojů a „pitomého“ Facebooku a Twitteru, tak polovina věcí lidem unikne. Třeba to, že si to zase pár Opálených rozdalo na „férovku“ s ochrankou. Pro změnu ne v herně, ale v supermarketu Albert v Ostravě-Dubině.

Čím dál agresivnější

   Samozřejmě že iDnes nic nenapíše, proč taky. Místní regionální pobočka mi přijde jenom tak, aby se neurazili obyvatelé města, že tu nemá iDnes zastoupení. A co se vlastně stalo? Kolem 18:00 se partička Romských spoluobčanů vydala na „nákup“ jako obvykle. To znamená, že ukradnou všechno, co není přibité nebo si aspoň zajdou „zadovádět“. Zadovádění znamená, že se nají a vypijí jídlo přímo v prodejně. Kdysi se to stávalo v bývalé Jednotě kousek od OKD stadionu v Ostravě-Porubě. Vyřešilo se to tak, že se „rodinka“ vydala na nákup, tak si na ně před obchodem počkala partička Cikánů a dostali sadu. Udělali to znova, dostali znova sadu. A myslím, že problémy s krádeží a občerstvením zdarma skončil. Ale zpátky k Ostravě-Dubině. Neurčitý počet mladíků (chodí v řadách jako Píseční lidé, aby zmátli nepřítele) napadl člena ochranky.  Osm „mladíků“ zůstalo na místě, zbytek utekl. Ochranka musela být odvezena do nemocnice. Prostě typický romský útok.

„Kurvo, chcípni!“

   Nejčastější nadávka, co jsem slyšel při včerejší jízdě tramvají, když nastoupila partička Opálených. Samozřejmě, že to nepořvávali po sobě, ale po ostatních cestujících a ještě blbě se smáli. Pak žduchli nějaké malé děcko, co ošklivě spadlo na schody. Jeden dostal přes hubu a zbytek se už chtěl začít mlátit s půlkou tramvaje. Nastoupili revizoři a naši čtyři pokakánci najednou drželi hubu a seděli jak posraní. Jeli na černo, což u nich je 80% případů. Obrovští frajeři, kdy jeden brečel, jak mu začalo modrat oko, a zbylí tři seděli a poslouchali revizory. Jeden z nich našel ještě střípky odvahy a začal staršímu revizorovi nadávat do kurev. Ale po seřvání od druhého revizora, už také držel hubu. A pak už na ně čekali policisté a den byl o něco veselejší. A to je největší problém. Agresivita, útok ve skupině, napadení slabšího. Ale jakmile se vyskytne problém, tak utečou nebo se poserou strachy. Nic jiného totiž neumí. Buď útočit ve skupině a neprohrát nebo zbaběle utéct.

   Takže to je výčet jednoho dne v Ostravě. Když jsem přijel do Prahy, první věc, co mě „zabila“ byli páchnoucí bezdomovci před metrem, co popíjeli nějaký levný chlast a žebrali. Pak se mi Romka pokusila ukrást batoh přímo před očima asi dalších 50 lidí uprostřed nástupiště metra B. No v Ostravě po příjezdu mi pro změnu další Romka prodávala kradený parfém za „Dobrou cenu more“. Takže takový „humor“ a folklór. A víte, co bylo na Estonsku nejkrásnější? Nebyl ani jeden Opálený. Slovy ani jeden. Sice je tam zastupovali, co se týče chování a hygieny Turkové, ale ti mi nic neprodávali či se mě nesnažili okrást. Přece jenom to byli studenti VŠ.  A to je zásadní rozdíl. Romové si čím dál více troufají a nemají zábrany. Problém je ten, že i když si myslím, že Městská i Státní policie dělá mnoho věcí pro zabránění, ne vždy se to podaří. Bohužel mi přijde, že jakmile policie koná, vystrčí z žumpy hlavu Kumar či jiná lidská troska pseudohumanistů a je zaděláno na problém. Problém je ten, že v lidech to začíná pěkně „bublat“. Je otázkou, kdy to udělá jedno velké bum.